Hadovy stránky

Jednoho krásného dne jsem se rozhodl, že nebudu dávat takovým těm lidem, co Vás osloví na ulici, ani korunu. Tohle přesvědčení vyplývá jednak z toho, že si myslím, že každý člověk má šanci opatřit si dostatek peněz na živobytí sám a vlastními silami. A jednak si nejsem jist, zda takové obdarování je pro toho člověka vůbec rozumnou pomocí.

Poslední dobou si však stále častěji kladu otázku, zda je nedávat na ulici nic úplně v pořádku. To, že někomu daruji deset korun mi nijak neublíží, ale dotyčnému může opravdu pomoci. Ovšem v případě, že s nimi naloží rozumně a nekoupí si za ně třeba špiritus. Chtělo by to nějak zajistit, aby daný člověk použil onen darovaný peníz opravdu účelně a nebo správně odhadnout, zda peníze potřebuje na něco, na co jsem mu je ochoten dát. To však bohužel při přímém daru nijak nezajistím.

Tohle je částečně schopna zajistit charitativní organizace, ale zde zase svým darem živím několik lidí, které živit nechci, a kteří mi tohle s menším či větším úspěchem garantují, tudíž to také není ideální varinata. Ale zdá se rozhodně lepší, než přímé obdarování, kdy nemám záruky použití peněz vůbec žádné.

Asi tedy zůsatnu u obdarovávání přes organisace a nadále na ulici nebudu lidem nic dávat, ale přiznám se, že někdy se za to cítím opravdu mizerně.