Hadovy stránky

Prvním postřehem, který jsem získal pří cestě do příslušné kavárny, je fakt, že kostel pana Plečnika na náměstí Jiřího z Poděbrad je nesymetrický nebo našikmo. Nikdy jsem si toho nevšiml, ale skutečně to tak je. Pokud se jako pozorovatel postavíte přímo proti kostelu, předpokládali byste, že kříž umístěný uprostřed nad vchodem do kostela bude mít svůj průmět přesně do středu ciferníku hodin. Jelikož je posunut mírně vlevo, tak je jesné, že s kostelem je cosi v nepořádku.

Další postřeh již souvisí se samotnou hudbou. Kvalitu hudby není možné poměřovat množstvím diváků. Asi skutečeně jde pouze o její propagaci. Tento jev již pozoruji delší dobu. Jinak by totiž nebylo vůbec vysvětlitelné, proč například na výjimečnou skupinu Boo chodí tak proklatě málo lidí. Ono to asi souvisí s možností hodnocení umění obecně. Vzhledem k tomu, že jsem zatím neobjevil objektivní měřítka umění vůbec, tak jsem v této oblasti nucen přijímat ten odporný subjektivistický náhled na věc. Ale to se podá.

Poslední postřeh souvisí s tramvajemi. Nechápu lidi, co přicházejí na zastávky patnáct minut před příjezdem tramvaje. Považuji za základní dávku štěstí nečekat nikdy déle než pět minut. A kdo tohle štěstí nemá, měl by se nad sebou zamyslet. Nic se neděje bez důvodu.