Hadovy stránky

Tudíž můj brilantní článek o dopadech a morálních aspektech soudních procesů zabývajících se diskriminací žen ve Spojených státech je nenávratně ztracen. Po pádu serveru byla totiž obnovena DB ze zálohy, která bohužel ještě onen článek neobsahovala. Ostatně, možná je to nakonec dobře, protože by se na mne mohlo nenávistně vrhnout oněch 1,6 milionu bývalých či současných zamestnankyň společnosti Walmart, které podaly onu žalobu, jelikož jim můj výkřik nebyl vůbec nakloněn.

Tenhle drobný problémek však ve mně vyvolal vzpomínku na okamžik, kdy jsem přišel o téměř všechna data, která se se mnou táhla od roku 1993. Jednoho krásného večera HDD firmy IBM vypověděl službu a odporoučel se do věčných lovišť. Shodou okolností, jak už to bývá, několik málo dní po skončení záruky. Vyhledal jsem tedy tenkrát pomoc specialistů z firmy Datarecovery a ti mi nabídli obnovu v ceně oscilující okolo desetitisíc korun.

Tenkrát jsem boj o data vzdal. A bylo velmi zajímavé, že mne několik dní provázel pocit, že jsem přišel o velmi podstatnou součást svého já. Faktem ovšem také je, že nastoupil poměrně příjemný pocit oproštění a zbavení se těžkého břemene, které sebou člověk vláčí. Napadá mne, jestli by se člověk občas neměl zbavit cíleně všech věcí, které ho již dlouho provázejí. Vyhodit či prodat všechny ty drobnůstky, maličkosti či artefakty osobní historie, ve kterých jsou koncentrovány vzpomínky, valstní práce, přátelé a mnoho dalšího. A nastoupit znovu do světa s čistým a prázdným místem pro úschovu nových příchozích věcí.
Jistě by takováto očista nebyla občas k zahození.

Přiznám se ovšem, že já nic takového podnikat nebudu, na to mám ty věci příliš rád a také ten pocit prázdnoty se pocitem očištění vyvažuje jen nelehce.