Hadovy stránky

Jednoho krásného dne jsem se rozhodl, že nebudu dávat takovým těm lidem, co Vás osloví na ulici, ani korunu. Tohle přesvědčení vyplývá jednak z toho, že si myslím, že každý člověk má šanci opatřit si dostatek peněz na živobytí sám a vlastními silami. A jednak si nejsem jist, zda takové obdarování je pro toho člověka vůbec rozumnou pomocí.

Poslední dobou si však stále častěji kladu otázku, zda je nedávat na ulici nic úplně v pořádku. To, že někomu daruji deset korun mi nijak neublíží, ale dotyčnému může opravdu pomoci. Ovšem v případě, že s nimi naloží rozumně a nekoupí si za ně třeba špiritus. Chtělo by to nějak zajistit, aby daný člověk použil onen darovaný peníz opravdu účelně a nebo správně odhadnout, zda peníze potřebuje na něco, na co jsem mu je ochoten dát. To však bohužel při přímém daru nijak nezajistím.

Tohle je částečně schopna zajistit charitativní organizace, ale zde zase svým darem živím několik lidí, které živit nechci, a kteří mi tohle s menším či větším úspěchem garantují, tudíž to také není ideální varinata. Ale zdá se rozhodně lepší, než přímé obdarování, kdy nemám záruky použití peněz vůbec žádné.

Asi tedy zůsatnu u obdarovávání přes organisace a nadále na ulici nebudu lidem nic dávat, ale přiznám se, že někdy se za to cítím opravdu mizerně.

To hlavní, co mne při mé návštěvě zaujalo, byl vzhled čakáren a chodeb. Prosklená kukaň na příjmu evokuje obrazy ze známých TV seriálů, kde se prohánějí vysmátí doktoři a jen tak mimochodem řešící fatální případy, amputace čtyř končetin a podobně. Celkový uhlazený dojem jen umocňuje moderní vzhled jednotlivých dveří či designově dokonalé cedulky na dveřích, za které by se nemusel stydět nejeden grafik. Takové prostředí dokonce působí dojmem, který v člověku vzbuzuje pocit, že se sem rád bude vracet. Ač to většinou vzhledem k účelu cest není pravda.

Co je však překvapivé a nežádoucí, že pozadu za vzhledem čekáren a chodeb nezůstávají principy nakládání s pacienty. Vždy mne šokovali pacienti ležících na chodbách, na kterých jsou prováděny i jednotlivé drobné zákroky, tak jak byly zobrazovány ve výše zmíněných seriálech. Přišlo mi, že díky tomuto, se vytrácí onen intimní vztah mezi doktorem a pacientem, který považuji za vhodný. A tato skutečnost se změnou vzhledu prostředí odehrávala i v mnou sledovaném případě. Také jde dle mého názoru o jisté narušení soukromí, kdy je pacient nucen vystavovat svoji nemohoucnost na odiv ostatním. Obojí je dosti nežádoucí jev.

Otázkou je, jestli spojení vzhledu s trendy ztráty soukromí pacienta je nutné, nebo jde o pouhé zavlečení parazita spolu s něčím žádoucím. Samozřejmě můžete namítnout, že se jedná o ojedinělý případ, ale takhle to prostě na mne působilo.

V dnešním krásném ránu, které mi zase připomnělo, že budu co nevidět muset odložit svoji bundu, jsem se zas dozvěděl nekoli smutných zpráv. Jen tak mimochodem, tahle skutečnost s bundou je pro mne vždy frustrující, protože tím přicházím o cenný úložný prostor, který naplňuje mnoho naprosto nepostradatelných zbytečností. Ostatně příliš nechápu, kam takoví ti nadšenci pohybující se po městě v šortkách a tričku s krátkým rukávem dávají například své mobily, peněženky, krabičky cigaret, klíče od bytu, kapesníky, žvýkačky, zapalovače, tužku, cigaretové papírky a spoustu dalších věcí.

Ale zpět k Unii. Při míjení dopravní nehody před mým domem, kdy jsem jen tak mimochodem odhalil důvod zácp v Praze, které jsou způsobovány většinou drobnými dopravními nehodami na naprosto přehledných úsecích, mne oslovil titulek , který hlásá "Špidlová: prototyp Evropana? To je můj muž."

No pokud je V. Špidla prototypem Evropana, tak mne opravdu začíná náš vstup více než děsit. Bohužel v neradostných zprávách noviny pokračují i dál, kdy v nich nalézáme rozhovor s německým kancléřem, který tvrdí "Musíme v Evropě zabránit daňovému dumpingu".

No, již se opravdu těším....